Ten, kdo je svědkem zlého činu a ani nezvedne ruku, aby mu zabránil, je stejně vinen jako ten, kdo zlo páchá.
(Estamaza, Omaha)
(Estamaza, Omaha)
Totem
Totem nebyl jen vyřezávaný kůl, který zdobil indiánské osady. Byl to i prostředek spojení mezi člověkem a Velkým duchem. Navíc měl totem svou funkci i v každodenním životě Indiána. Nejčastěji totiž znázorňoval zvíře, které Indián považoval za předka celého svého indiánského rodu. A tak se příslušníci jednoho a téhož kmene dělili na rody podle svých totemů: někteří byli Orli, jiní Medvědi, Lišky, Losi… To s sebou neslo různé povinnosti. Jestliže totem přisuzoval Indiánovi určité vlastnosti (byl například silný jako medvěd), pak si musel Indián na oplátku svého totemového zvířete vážit. To mohlo mnohdy znamenat i zákaz zabíjení, či pojídání totemového zvířete. Členové stejného totemu se nesměli zpravidla mezi sebou ženit a vdávat. Kdo byl Orel, nemohl si vzít za ženu příslušnici Orlů. Rozdělení do totemů přesahovalo úzký rámec kmene, což se nemohlo obejít bez nějakých problémů. Jestliže došlo ke konfliktu mezi Pónyi a Čejeny, dělali Orli na obou stranách vše proto, aby se vyhnuli vzájemnému střetu!
Skalpování
Indiáni Severní Ameriky jsou často spojování s násilným skalpováním. Skalpovat mrtvého nepřítele znamená stáhnout mu z hlavy kousek kůže i s vlasy. Tento zvyk souvisel s vírou, že duch skalpovaného se nedostane do "Věčných lovišť" a bude odsouzen k bloudění po Zemi, aniž by jakkoli škodil ostatním živým bytostem. Před příchodem bělochů tento zvyk používalo jen několik kmenů na severovýchodě Ameriky. Ve snaze rozšířit svá území pořádali běloši doslova hony na indiány. Za každého zabitého indiána byla přislíbena odměna. Skalp bělochům sloužil jako důkaz pro získání odměny. Někteří kolonisté si z těchto skalpů udělali celou sbírku. A jak postupovali běloši dál na západ, naučili barbarské skalpování i Indiány. Koncem 17. století převzali tento zvyk Indiáni Velkých plání, kteří ho nikdy předtím neznali.
zdroj: mattoni



